Přibližné stáří kamenné desky bylo těžké zjistit. Nejdříve byla provedena radiokarbonová analýza, později byla deska skenována uranovým chronometrem. Obě šetření ovšem vykazovala velmi odlišné výsledky, takže stáří nálezu zůstalo neobjasněno.
Při podrobném zkoumání struktury kamene však byly nalezeny dvě vložené ulity měkkýšů. Stáří jednoho z nich, Navicopsina munitus z čeledi Gyrodeidae, je asi 500 miliónů let, zatímco druhý, Ecculiomphalus princeps z podčeledi Ecculiomphalinae, žil asi před 120 milióny let. Toto stáří tedy bylo přijato jako "pracovní verze". "Mapa pravděpodobně vznikla v době, kdy zemský magnetický pól ležel na území Země Františka Josefa, což bylo právě před 120 milióny let," říká profesor Chuvyrov. "Tento artefakt se zcela vymyká všem tradičním představám o lidských dějinách a budeme potřebovat hodně dlouho, než si na to zvykneme. My zde už jsme si na tento div zvykli. Nejprve jsme mysleli, že tato práce je stará asi 3000 let. Jenže tento údaj se pozvolna posouval dál a dál, až jsme nakonec identifikovali škeble, vložené do kamene k označení některých objektů. Jenže, kdo může garantovat, že tito měkkýši ještě žili v době, kdy byly jejich ulity vloženy do mapy? Možná, že její tvůrci prostě jen použili nalezené zkameněliny."