Po celou dobu

kampaně od roku 2000 až do 11. září 2001 korporátní média zobrazovala Bushe jako příjemného, málomluvného chlápka. Nikomu nevadilo, že se obklopil lidmi nejhoršími z nejhorších: John Ashcroft, Donald Rumsfeld, Gale Norton, Paul O'Neill, Harvey Pitt, Thomas White, John Negroponte, Otto Reich a za aféru Iran-contra odsouzený Elliot Abrams, který nakonec dostal na Vánoce 1992 milost od Bushe seniora.

A poté ho - navzdory jeho zvláštnímu chování 11. září - korporátní média a vlastní poskoci posadili na piedestal neobyčejného vůdce typu Franklina D. Roosevelta, Abrahama Lincolna či Winstona Churchilla, ovšem to nejlepší z těchto tří vloženo do jediného člověka. George Walkera Bushe.